Kam se to řítíme?

Kam se to řítíme?

Nejsem jediná, co se pozastavuje nad výsledkem voleb, nad výsledkem 20letých slibů svobody a demokracie. Byla jsem přesvědčena, že alespoň polovina nezaměstnaných dá své hlasy levici. Nestalo se tak. Neúčast našich spoluobčanů při volbách přispěla, že jejich hlasy získali opět politici, kteří hodlají pokračovat v další hospodářské amorální devastaci společnosti. Jako by nestačilo, že z minulých volebních období zůstaly dluhy takových rozměrů, které zatíží další tři generace. Z pohledu moderní doby je to ostuda století, kam současná realita naší země dospěla.

Svou případnou neúčastí při volbách jsme mimo jiné nahráli i tomu, že v naší politické scéně má své slovo německý šlechtic. A to za čilého poklonkování našeho bývalého exprezidenta Václava Havla, který honem nemeškal a běžel se omluvit sudetskému landsmannschaftu za odsun Němců z našeho pohraničí. A to bez ohledu na fakt, že odsun Němců (a to nejen z Československa) byl akt naplnění jednoho ze závěrů postupimské konference. Nakonec Havlovy sliby, že u nás nebude nezaměstnanost, se ukázaly jako lživé.

Ono nestačí, že většina naší výrobní sféry je dávno v cizích rukách. Sdělovací prostředky, které mají velký vliv na myšlení občanů, má, až na pár výjimek, také v rukách cizina.

Co jsme to za národ? Tak to jsme chtěli? Kdo napraví, že jsou rozkradeny fabriky, aby se staly jako laciné zboží? Dnes je poničené zemědělství, které nás v minulosti s přehledem uživilo. Kam se dnes poděl název Země živitelka? Dnes se naopak musíme dívat na to, jak se s úrodnou půdou plýtvá. Místo obilí na ní rostou zahraniční supermarkety. Za to slyšíme zběsilé útoky na komunistický režim, jak jsme všichni trpěli a jak byl šikanován celý národ. Novodobí páni historici se v těchto tvrzeních předhánějí, přidala se k nim i velká část současné inteligence, a ani představitelé naší kultury nezůstali pozadu.

Slyšíme útoky v televizi, v rozhlase a čteme je i v tisku. Vidíme tu jejich alternativní kulturu i na pódiích našich divadel, a to v podání snůšky vulgarismů a hrubostí. V hradeckém Klicperově divadle je to už běžné. Klasická dramata dokáží zrežírovat na vulgární frašku. Většina těch, co se posmívají komunistickému režimu, vystudovala v komunistických školách zadarmo včetně našich politiků a státních představitelů. Zapomněli, kdo jim zaplatil studia a drahé stáže v zahraničí. Nemyslete si, že to nevíme.

Proč takové mlžení, útoky a překrucování pravdy? Lehká odpověď.

Nemohou přece přiznat, že za pouhých 40 let komunistické vlády se dosáhlo vysokého hospodářského a kulturního rozmachu. Nemáme se za co stydět, protože jsme nežili s rukama v klíně. Proto nebudeme mlčet a nadále budeme hájit, co jsme vybudovali! Ano, vybudovali, a to všechno už stačili novodobí moci páni rozprodat a rozkrást.

Dnes mladá generace nechce slyšet na příklad o špičkovém zemědělství, které jsme měli. Proč nechtějí slyšet o rozmachu našeho průmyslu? Stavěly se nové hutě, železárny, rozrostly Škodovy závody, textilky, budovaly se přehrady, které přispěly k výrobě energie a zmírnění živelných škod.

O postavených přehradách byl nedávno v televizi vysílán seriál nazvaný »Zatopené osudy«. Byl to souhrn neobjektivní kritiky o necitlivém zásahu do života občanů. Cílem bylo znehodnotit tehdejší vynaložené úsilí státu. Všichni tito občané byli za své domy státem odškodněni. Postavily se pro ně nové moderní domy. To v televizi nezaznělo, že velké vodní nádrže byly především celospolečenským přínosem.

Dnes na příklad těžko chápeme komedii o nedostavěném úseku dálnice u Hradce Králové. To všechno kryjí současné zákony.

Nikde už dnes neslyšíme, že jsme měli plánovitý systém řízení národního hospodářství. Na jednom ze sjezdů KSČ byla schválena industrializace Slovenska - a také se splnila. Vybudoval se nový průmysl na Slovensku, znovu byly postaveny celé nové vesnice, které byly zničeny válkou. Město Fiľakovo se stalo chloubou Slovenska.

Dnes nikdo nechce slyšet, že komunistická strana všem občanům ve svém programu zajistila sociální jistoty, které vyplývaly již z Košického vládního programu. Žádné lži, ale skutky. Byla zajištěna práce, bezplatná lékařská péče a bezplatné školství dostupné všem. Měli jsme lacinou, všem dostupnou lázeňskou péči a dětské tábory. Rekreační střediska v nejkrásnějších koutech naší země byla také dostupná všem. Za odpočinkem jsme jezdili do Bulharska, Rumunska, Maďarska, Jugoslávie a SSSR. To bylo málo? Proč ta nespokojenost? Cítili jsme se nesvobodní? A teď, nemůžeme si tak trochu za to sami, kam jsme se s tou vysněnou svobodou dostali?

Je politováníhodné, že fakta o rozmachu naší země po roce 1945 jako by vůbec nebyla. A o historii našich měst a vesnic prakticky po roce 1945 ani na internetu nenajdete skoro nic. Copak to naše školy nevychovávaly další generace?  Ani k tomu přece nemůžeme mlčet. Právě v největším rozmachu naší doby v 60. až 80. létech řada našich dnešních politiků, historiků a kritiků hrdě nosila pionýrské šátky a skládala slib k budování naší vlasti. Stejný slib skládal i Československý svaz mládeže. Důkazem úsilí svazu mládeže je postavená Nová huť Klementa Gottwalda v Ostravě. Byla to stavba mládeže.

Právě o tom, jak se v naší zemi žilo, se všeobecně lže! Lže se všude, kde se dá. Hlavně mladé generaci ve školách. Předvedli to s plnou parádou v hradeckém gymnáziu, kde zavedli pro studenty takzvaný »Týden reálného socialismu«, a to v krojích pionýrů a svazáků, doplněný výklady učitelů, jak tehdy trpěli a co všechno bylo špatné. A ještě to bylo zveřejněno v novinách hradeckého magistrátu Radnice.

I ti učitelé za socialismu dosáhli svého vzdělání, které je živí dodnes. Fakta, jak se dříve žilo, jsou dětem lživě vysvětlována. Z toho vyplývá, že často děti svým rodičům a prarodičům nevěří a postaví se proti nim. Tak to jsme chtěli? Mysleli jsme na naše děti a mládež při volbách?

Takže všichni ti, co nepřišli k volbám, a všichni ti, co nedali své hlasy levici, tak jsou vlastně spokojeni…

Spokojeni s rostoucí nezaměstnaností, s kterou se potýkají všechny věkové skupiny občanů.

Spokojeni — s cenami ve zdravotnictví, které nejvíce doléhají na občany důchodového věku.

Spokojeni — s náklady na vzdělání dětí v učilištích a vysokých školách, které musí hradit rodiče.

Spokojeni - jak dalece se musí zadlužit mladí manželé, když chtějí bydlet, a to milionovými částkami. Při ztrátě zaměstnání, což je dnes běžné, mohou ztratit i střechu nad hlavou.

Tak to jsme také chtěli?? Mysleli jsme na to při volbách?

V bytové otázce např. v Hradci Králové vyrostla nová sídliště v 60. a 70. letech. Jen na jednom z nich, a to na Moravském předměstí, se postavilo 30 000 bytů. Brali jsme to jako samozřejmost, že v našem městě našlo 100 000 občanů střechu nad hlavou a práci.

Současní mravokárci se mohou posmívat, jak chtějí, že to jsou »králíkárny«, ale panelové domy k nám přišly jako novinka ze Spojených států a staví se po celém světě. Ta sídliště dodnes stojí a kdo je postavil, tak je také zaplatil. Pracující je dostávali jako podnikové a státní byty. Tak kdo chce na to plivat, tak ať se z bytu, který postavili komunisté, sebere a jde!

Všichni, co dovedli náš stát za 20 let k všeobecnému morálnímu a hospodářskému úpadku, ponesou historickou odpovědnost. Bohužel, postihne nás to všechny. Budou to především důsledky naší zadluženosti. Další odplatou bude důsledek chyb ve výchově mladé generace a jejich postoje k životu. Všeobecně se uvolnila kázeň a dnes ve školách si s problémovými dětmi nevědí rady. Ani na ministerstvu školství nevědí, jak z toho problému ven. Je to nedávno, co jsme o tom sledovali pořad » Máte slovo«!

Mládež dnes, bohužel, dává najevo svou hrubost, na ulicích v autobusech, a bezohlednost ke starým lidem. Přibývá mládeže, co holduje alkoholu a drogám. Cigarety již kouří 10leté děti. Skupiny mládeže vidíme bez cíle bloumat po sídlištích, žijí z podpory státu a rodí se vandalismus. A okolí je bez zájmu.

V minulém režimu jsme měli mládež slušnou, vzdělanou, která si daleko více vážila svých rodičů a prarodičů. Vážila si našich výsledků a podílela se na plnění našich cílů.

Pro mládež se kapitalismus stal i se svým úskalím silnějším lákadlem než pracovitost, slušnost a čestné jednání. To, jak vidíme dnes, není v módě. Tak to jsme také chtěli?

Ta troufalost, jak se lehko dá manipulovat s publikem na vystoupení hudebních skupin například parodií »Kdepak na nás bolševici – vás si každý koupí, na nás jste však hloupí«. A můžete si to i poslechnout na internetu! Už nikdo si však v hlavě nesrovná, že ti takzvaní bolševici v SSSR zdědili zubožený a negramotný národ carského Ruska a ten národ dokázali natolik morálně hospodářsky a vojensky pozvednout, aby zvítězil nad fašistickým Německem a krátce na to se představit světu jako atomová velmoc… Na to potřebovali jen něco málo přes 20 let. AŤ TO NĚKDO DOKÁŽE. Dnes můžeme srovnávat, co kdo dokázal s národem za 20 let udělat.

Jestli národ povznést na úroveň moderní doby, nebo hospodářsky a morálně dovést společnost k žalostnému úpadku zadluženosti, jak se stalo u nás. Plní se přesně to, co si vytyčila doktrína politické rozvědky USA již v roce 1945, za vlády prezidenta Trumana, zaměřená proti lidově demokratickým zemím a zesílila převážně proti zemím socialistického tábora. Začala se okamžitě plnit.

Říká se v ní: »Všemocně budeme podporovat ty, kteří budou do lidského vědomí vštěpovat kult násilí, sexu, prosazovat nejnižší lidské pudy, sadismus a zradu a veškerou mravní zpustlost. Smysl pro pořádek, poctivost a slušnost budou zesměšněny. A jako nepotřebné budou prohlášeny za přežitek minulosti. Hrubost, drzost, lež a podvod, alkoholismus, narkomanie a nacionalismus, to vše budeme cílevědomě pěstovat v lidském vědomí.

Takovým způsobem podlomíme pokolení za pokolením. Zaměříme se na děti, na mládež a budeme je rozkládat a demoralizovat. Jen málo lidí bude tušit, co se děje, a MY je prohlásíme za škůdce společnosti.«

Tato doktrína byla počátkem studené války proti jinak myslícím zemím.

Dnes můžeme každý posoudit, do jaké míry se vše splnilo, a to všemožnými cestami.

Nebyli jsme dost ostražití v rozhodujícím období — a žádný varovný signál jsme si nepřipustili, kam nás nebezpečnost té vysněné demokracie může dovést. Podle výsledků voleb většina nás odkopla Fučíkovo varování »Lidé, bděte!«

Ale čekají nás v říjnu další volby. Všichni už vidíme, kam škrty našich politiků směřují a proti komu jsou namířeny. Proti pracujícím, proti rodinám s dětmi. Proti občanům důchodového věku.

Všichni to ještě můžeme ovlivnit svým postojem už třeba v říjnových volbách.

Soudruzi, přece víme, že naše síla byla vždy v jednotě. Dokažme proto, že jsme na to nezapomněli a podpoříme levici svými hlasy, víme přece, co chceme!

20. 9. 2010                                                                                          Lída BROKEŠOVÁ