Několik poznámek ke stanovisku Předsedy vlády ČR na M E M O R A N D UM

Několik poznámek ke stanovisku Předsedy vlády ČR

na  M E M O R A N D UM občanského sdružení „Vojáci proti válce“

ke škodlivým účinkům další existence a činnosti NATO

a členství České republiky v alianci.

(Prof. Ing. B. Svoboda DrSc.

Emeritní prorektor  Vysoké vojenské letecké školy)

     Jsem jedním z řady signatářů zmíněného memoranda, ke kterému vyjádřil své stanovisko předseda vlády ČR RNDr. Petr Nečas.

Osobně vysoce oceňuji, že na tento dokument velice seriózně reagoval nejvyšší představitel naší vlády. Jeho odpověď jsem si pečlivě prostudoval a snad mi pan premiér promine, když si dovolím s některými jeho názory nesouhlasit.

Především mne uvádí trochu do rozpaků jeho sdělení, na počátku své odpovědi, že naše konkrétně vyjádřené výhrady k činnosti a úkolům Severoatlantické aliance a návrhy na ustavení nového mezinárodního bezpečnostního pořádku uznává, ale nemůže s nimi souhlasit, což si podle mého názoru vzájemně odporuje.

V čem se však podle mého názoru hluboce mýlí, je jeho tvrzení, že „Vstupem do nato byla posílena bezpečnost a obranyschopnost našeho státu, a to naprosto bezprecedentním způsobem.“ Protože není definován pojem „Nepřítel“, potom je možné se domýšlet, kde ho hledat, když naše země je obklopena pouze spřátelenými demokratickými zeměmi, které podle rétoriky jejich vlád jsou důslednými mírumilovnými státy, zříkajícími se agrese proti jiným mírumilovným státům. Pokud pro ně existovalo nebezpečí v podobě Varšavské smlouvy, tak tento „Nepřítel“ přestal existovat jejím zrušením. Členové našeho sdružení uvěřili prohlášení exprezidenta Havla, že naše země se členem žádného vojenského bloku nezúčastní a že bude usilovat i o rozpuštění vojenského bloku NATO jako tehdejší protiváhy Varšavské smlouvy. Toto prohlášení jsme, tak jako drtivá většina našeho národa, spontánně přivítali a k jeho realizaci také svými postoji hodláme maximální mírou přispět.

Každý vojenský odborník, oproštěný od ideologických klišé jistě panu premiérovi  potvrdí, že členství v NATO není zárukou naší bezpečnosti, protože tato organizace, mimo jiné, nedokázala zabránit ani anexi kyperského území Tureckem, která vedla k rozdělení této země proti vůli jeho lidu a Řecka jako člena NATO. Domníváte se snad někdo, že v případě našeho napadení Německem bychom dopadli jinak než právě Kypr? Nic by ostatní členové NATO neudělali, než že by snad některé jejich vlády vznesly diplomatické nóty. Pokud někdo tvrdí, že naše země bude jako člen NATO ochráněna před mezinárodním terorismem „muslimských fanatiků“, tak neví o čem mluví, protože tento druh terorismu je vyvoláván jako reakce na agresi států NATO v žoldu Spojených států, což historie nezvratně potvrzuje. Protože se naše země podílela a podílí na tzv. vojenských misích v Afghánistánu, Iráku a jinde, je jen otázkou času, kdy se staneme cílem tohoto druhu terorismu.

Pan premiér má pravdu v tom, že NATO je mezinárodně uznávanou aliancí. Je to především díky tomu, že ve svých ustavujících dokumentech na začátku svého vzniku prezentovala verbálně mírumilovné cíle, které však po dobu své existence téměř nikdy nedodržovala.  Hluboce se ale mýlí ve svém tvrzení, že NATO je jedním z pilířů mezinárodní bezpečnosti a ve své činnosti vždy postupovala a postupuje v souladu s mezinárodním právem. To, vzhledem k historii NATO je podle mého názoru tvrzení absurdní. Stačí zmínit jenom některé tzv. mírové mise, např. napadení Iráku, agrese v Afghánistánu, bezprecedentní zločinecké bombardování Jugoslávie, která se jako jediná postavila proti přepadení naší republiky v srpnu 1968 a mohl bych jmenovat další tzv. mírové mise NATO zvané „Trvalá svoboda“ a jinak libě znějícími krycími názvy lokálních agresivních válek, které tato organizace v rozporu s mezinárodním právem vede nebo vedla.

Pan premiér má zřejmě pravdu v tom, že „ za jedenáct let členství v NATO jsme si vybudovali postavení důvěryhodného spojence, který plní přijaté závazky a pracuje ve prospěch celku. Účastníme se spojeneckých vojenských operací, čeští vojáci pracují na významných postech na velitelstvích NATO“. Dá se navíc říci, že díky servilnosti a iniciativě všech vlád za oněch více než jedenáct let své závazky nejen plníme, ale z vlastní iniciativy překračujeme, což nás všechny daňové poplatníky stálo zhruba 23-25 miliard  korun, ve kterých nejsou zahrnuty náklady na přímou účast a přípravu zahraničních „misí“ našich vojáků, které nám chybí na zdravotnictví, důchody a sociální zabezpečení. Je také pravdou, že rozšiřujeme naše zapojení do aliančních agentur. Praktickou činností prokazujeme, že vlastní bezpečnost nemůžeme jen bezpracně konzumovat a vozit se jako černý pasažér“. To se nevymyká tradicím naší armády, která měla vždy velice schopné a talentované velitele a odborníky.

Naše armáda se vždy ve své historii dokázala postavit za obranu své vlasti a její vojáci prokazovali nesmírné hrdinství zejména ve druhé světové válce proti fašistickému Německu a založili tak tradice, na které vždycky byl celý národ hrdý. Na druhé straně skutečnost, že se nyní naše vojenské jednotky účastní tzv. „spojeneckých vojenských operací“ v rámci NATO naší zemi neslouží ke cti a je naopak ostudou, o kterou se zasloužily všechny naše vlády, které jednaly v rozporu s názory občanů této země. (Rád bych připomněl skutečnost, že proti členství v NATO je okolo 70% občanů).

Na tomto místě se hodí připomenout jen zlomek „mírových misí“ a výsledků jakých NATO a její vedoucí síla USA, podle pana premiéra jako „ jednoho z pilířů mezinárodní bezpečnosti“ dosáhlo v několika málo zemích.

Spojené státy americké převzaly ve Vietnamu „osvobozeneckou misi“ po francouzech, kteří po létech vlastní agrese pod záštitou NATO poznali, že v této zemi nelze zvítězit vojenskou silou. 

Američané v podstatě užili taktiku spálené země. Po katastrofálních neúspěších svých pozemních operací, jejichž cílem byla okupace dobytých území, vyvražďování civilního obyvatelstva, zmasakrování celých vesnic, z nichž nejznámější byl masakr v My Lai, přešli na rozsáhlé použití strategického bombardovacího letectva a ničení celých vesnic i rozsáhlých aglomerací.

Ztráty na životech byly nepředstavitelné. V bojových střetech s Američany, ztratily ozbrojené síly Vietnamské armády více než 1,1 milionu mrtvých a 600 000 zraněných a zahynulo přibližně 4 miliony civilních osob převážně v důsledku použití chemikálií a obohaceného uranu. Celkový počet padlých a zraněných však nelze vyčíslit ani přibližně, protože americká agrese přesahovala hranice Vietnamu a tak statistiky neuvádějí ztráty na území Laosu, Thajska nebo Kambodže.

Počet zabitých Američanů během Vietnamské války dosáhl téměř 70 tisíc. Tyto ztráty americká vláda nemohla zakrýt a to vyvolalo velmi rozsáhlé protesty amerického lidu a pokrokových sil na celém světě, které přispěly rovněž k ukončení této zločinecké války. 

Jedním z nejodpornějších válečných zločinů bylo použití bojových chemických látek strategického bombardovacího letectva americkými agresory. V létech 1961-71, použili masově zejména tzv. defoliantů a herbicidů k rozsáhlému plošnému ničení přírody s dlouhodobými následky, nejen pro přírodu, změnu krajiny a na ní navazující narušení a otrávení potravních řetězců, následný masový vznik nových do té doby nepoznaných nemocí lidí i zvířat, degenerativních změn narozených dětí i zvířat, jejichž důsledky doznívají do dnešních dnů a budou přetrvávat více než 100 let. Jenom v okolí delty Mekongu odkud vietnamští vlastenci z hustého porostu odstřelovali americké hlídkové čluny, použili Američané „na svoji obranu“ 45 milionů litrů koncentrovaných herbicidů a zničili zelené porosty na více než 24 000 km², což je plocha jedné třetiny celé ČR.

Následky tohoto chemického barbarství nesou rovněž sami američtí bojovníci „za svobodu“ vietnamského lidu. Podle asociace amerických veteránů trpí většina z nich některou z nemocí jako rakovinou prostaty, rakovinou dýchacích cest, diabetem druhého typu, poruchou funkce lymfatických žláz a těmito nemocemi jsou velmi často postiženy i jejich děti.

Celkové finanční náklady na válku ve Vietnamu je velmi obtížné vyčíslit vzhledem k jejímu celkovému, téměř třicetiletému, trvání.

Spojené státy jsou vedoucí a dominantní silou NATO. Válku ve Vietnamu vedly s podporou vlád členských zemí, samozřejmě tehdy bez účasti socialistického Československa. Tehdy naše republika nebyla členem této organizace a náš lid morálně i materiálně boj hrdinného lidu Vietnamu podporoval. Tehdy byly položeny základní kameny přátelství mezi naším a vietnamským lidem. Jakých zločinů se vedoucí síla NATO – (USA) ve Vietnamu dopouštěla, věděl celý svět a celý náš národ a ví to i ti, kteří nás do NATO před více než deseti léty zavlekli a kteří nám dnes vládnou.

Naším vstupem do NATO se aktivně na zločinech této organizace podílíme nebo je aktivně podporujeme. To už začíná „nová světlá etapa našich mírových aktivit“. Stačí připomenout jen některé.

Agrese NATO proti Svazové republice Jugoslávie byla bezprecedentním přepadením suverénního, členského státu OSN, pod spornou záminkou neplnění rezoluce OSN. Pamatujeme si 78 dnů nepřetržitého bombardování této země, včetně použití munice s ochuzeným uranem. To mělo za následek 3500 – 4000 mrtvých, cca.10000  zraněných z toho 2/3 civilistů včetně žen a dětí.Počet zemřelých na následky účinků munice s ochuzeným uranem není upřesněn. Materiální škody dosáhly více jak 100 miliard US dolarů. Násilné odtržení Kosova bylo v příkrém rozporu s mezinárodním právem. K těmto masakrům dala souhlas naše vláda za předsednictví „demokrata“ Miloše Zemana a Havel pro ně vymyslel název humanitární bombardování, což by mohl zplodit snad jenom chorý mozek zrůdy.

Válka v Iráku začala v březnu 2003, trvá dosud a její cíle, tak jako cíle každého konfliktu, jsou americkými jestřáby a jimi manipulovanou vládou kamuflovány přítomností zbraní hromadného ničení. Skutečným cílem americké agrese a jejich satelitů v zločinecké organizaci NATO jsou ale velmi rozsáhlé zdroje ropy na území Iráku. Během války bylo použito osvědčené taktiky leteckých útoků na velké vzdálenosti, při kterých zahynulo mnoho civilistů včetně starců, žen a dětí. Tato taktika je pro agresora a jeho letce v podstatě sportovní záležitostí ale přináší nezměrné utrpení obyvatelstvu.

Cena války je pro normálního člověka opět nepředstavitelná. Údaje se různí, ale ne natolik, aby se daly zpochybnit. Z amerických zdrojů, jako jsou deník Guardian, The Sunday Times a některých renomovaných ekonomů jako je např. držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz se předpokládá, že na základě dosavadního vývoje bude konflikt do r. 2017 stát jenom Spojené státy 3 biliony dolarů a stejnou částku na tuto válku vynaloží ještě zbytek světa.

Podle Washington Post stojí irácká válka denně 720 milionů dolarů. Má snad pan premiér představu o tom kolik by se dalo za výše uvedených 6 bilionů USD postavit nemocnic, vypěstovat a rozdělit potravin, vody pro obyvatelstvo mnoha zemí Afriky, kolik věnovat na rozvoj vědy, na odstranění negramotnosti apod.  A co ztráty na životech?

Renomovaný deník Los Angeles Times uvedl, že následkem války v Iráku zahynulo 1,22 mil. Iráčanů tj. 4,5% irácké populace, uprchlo 2 miliony Iráčanů do zahraničí a ten se každý měsíc zvyšuje o 40 – 50 tisíc. Nezaměstnanost dosáhla 50% a 43% Iráčanů žije v absolutní bídě. 70% jich nemá přístup k pitné vodě a 80% nemá hygienické zařízení. 70% iráckých dětí nechodí do školy a 40% učitelů, lékařů a inženýrů opustilo zemi.

To je, zdaleka ne úplná, bilance amerických nositelů míru a „Trvalé svobody“ za pomoci svých satelitů v NATO. Do takové organizace nás vehnala Sociálně demokratická vláda včele s Milošem Zemanem, se svým ministrem obrany a tehdejší prezident Havel. Tomuto spolku zločinců následně naše vlády finančně přispívají a posílají tam i naše žoldáky.

Válka v Afghánistánu byla vyvolána pod záminkou teroristického útoku z 11. září 2001 na cíle v USA (o jehož aranžmá jsou v samotných Spojených státech pochybnosti). Američané spolu s Angličany vpadli do Afghánistánu a svrhli tehdejší vládu pro údajnou spolupráci s teroristickou sítí Al-Káidá. Její bojovníci ale nadále pokračují a jejich odpor navzdory narůstajícímu počtu zahraničních vojáků, kterých je nyní v zemi přes 100.000 a jejichž počty loni narostly o dalších 37.000 vojáků, nadále sílí.

Nejtragičtějším důsledkem válek jsou bezesporu lidské oběti z řad civilistů, kterých je 90 - 95%  včetně starců žen a dětí. 

Statistické údaje o ztrátách na životech Amerických vojáků jsou přísně utajovány a souhrnně nejsou k dispozici vůbec. Je to proto, že prezident Bush, v době svého panování, osobně nařídil, aby se za žádných okolností nikde neobjevovaly fotografie rakví přikrytých vlajkou. Přesto některé zdroje uvádí, že počet mrtvých Američanů je kolem tří tisíc, a zhruba desetkrát tolik je raněných. (Oficiálně se však uvádí necelých 700 mrtvých a 2500 zraněných.) Zkreslená čísla jsou uváděna záměrně.

To jsou jenom čtyři příklady „mírových a osvobozeneckých misí“ jak je pan premiér sám nazývá.  Na těchto zločinech (nazývejme věci pravými jmény) se naše armáda přímo nebo nepřímo podílí. Od r. 1990 prošlo těmito válečnými misemi, pod taktovkou NATO v čele s USA, celkově téměř 25 000 českých vojáků.  Nejvíce se jich angažovalo v zemích bývalé Jugoslávie a současném Kosovu, kde v podstatě zajišťují výsledky hanebné agrese, jejímž cílem bylo rozbití suverénního státu Jugoslávie. Všechny zmíněné vojenské mise jsou placeny z daní českých občanů a ne Americkými válečnými zločinci, v jejichž prospěch se uskutečňují. Výdaje „na obranu“  ve státním  rozpočtu byly v r.1993 okolo  24 miliard (mld) Kč.  Do  roku 1998 se každoročně zvyšovaly v průměru o 2 mld. a v r. 1998 dosáhly výše 34,06 mld. Kč.

Roku 1999 jsme se stali členy NATO a tím okamžikem se výdaje na „naši“ obranu skokově zvýšily o více než 10 mld. (tj. téměř o 30%),  takže v roce 2000 dosáhl náš příspěvek do NATO hodnoty téměř 25 mld Kč.

Na této výši se náklady na obranu  nezastavily, jak by se dalo očekávat, ale naopak se do letošního roku zvýšily o dalších více než 10 mld. Kč. V těchto nákladech není započten finanční příspěvek do NATO v každoroční průměrné výši 365 milionů Kč a to je za posledních 10 let více než 3,65 mld.

       Statistickou analýzou nákladů na obranu by se dalo dokázat, že vstup do NATO naši republiku stál za posledních 10 let zhruba 23 – 25  miliard korun. Tato fakta jsou před národem utajována a to je jenom část celkových výdajů. Za tyto peníze daňových poplatníků za pouhých dvacet let, se čeští vojáci ve prospěch USA a NATO angažovali a angažují ve dvaceti devíti vojenských operacích nepřetržitě dosud.

Pan premiér, uvedl ve své odpovědi na naše memorandum, že jsme se v něm dopustili nepřesností a nepravd. Po celý náš aktivní život věnovaný zabezpečení obrany vlasti jsme se vždy učili. Jistě jsme se dopouštěli i chyb, ne však lží. V reakci na dopis pana premiéra jsme si dovolili uvést některé poznatky, ve kterých se „bohužel mýlí on.  Byli bychom proto vděčni, kdyby uvedl konkrétní chyby a nepravdy, kterých jsme se dopustili, abychom se poučili pro naši budoucí práci.