Je opět před volbami. Poučili jsme se z těch minulých a z nedávné historie

Je opět před volbami. 

            Poučili jsme se z těch minulých a z nedávné historie?

Popřevratové období je charakteristické nebývalou aktivitou pravicových stran a sociálních skupin v předvolebních kampaních. Většina pravicových stran a uskupení vynaložila extrémní iniciativu na to, aby před volbami získala na svou stranu maximální počet potenciálních voličů. 

Mnohým soudným občanům bylo jasné, že všechny sliby jsou, slušně řečeno, přehnané a populistické, což se projevilo vždy krátce po volbách. Propagace se zaměřovala na hesla o demokracii a svobodu rozhodování občanů jako kvalifikovaných subjektů. Podlézavost potenciálním voličům neznala mezí, stačí si vzpomenout na první novoroční Havlův projev plný demagogických slibů. Avšak hned po volbách, kdy už byly kostky vrženy, a jejich hlasy nepotřebovali, označili voliče v podstatě za nesvéprávné, neschopné rozhodovat o čemkoliv nazývali je „lůzou“ a jinými hanlivými a sprostými názvy.        

Vzpomeňme si na dědictví, které tato sebranka získala po předchozím režimu a generaci našich předků a nás pracujících bez ohledu na pracovní obor a funkční zařazení. Za zmínku stojí především následující skutečnosti :

Ø  vyrovnaný rozpočet, žádné vnitřní ani zahraniční dluhy ale naopak byla věřitelem mnoha zahraničním vlád a společností

Ø  pojmy jako nezaměstnanost, pro nás byly cizí, každý měl práci, která mu umožnila nejen uživit rodinu ale užít i kvalitní dovolené včetně zahraniční,

Ø  vynikali jsme velmi rozsáhlou bytovou výstavbou, každý občan měl právo na bydlení a neznali jsme pojem „bezdomovec“. Je smutné a urážlivé, že velkohubý Havel nazval panelové byty za králíkárny a sliboval, že každá rodina bude moci brzy bydlet ve vlastním domku a nedošlo mu, že si každý mohl vypočítat, že tento druh výstavby by nás připravil o rozsáhlé pozemky, takže ba nebylo téměř možné hovořit o zemědělské výrobě.

Ø  kvalitní zdravotnictví na světové úrovni dostupné všem občanům zdarma,

Ø  vysoce kvalitní potraviny garantované nejnáročnějšími potravinářskými normami na světě,

Ø  nejkvalitnější zemědělství na světě, které nám záviděly i velké světové ekonomiky jako Německo a jiné,

Ø  potravinářskou soběstačnost a široký sortiment potravin, včetně masa a ovoce domácí produkce

Ø  dostatek finančních prostředků umožňujících dovoz, byť omezeného množství zahraničního ovoce, zeleniny a jiných komodit, které se v našich klimatických podmínkách nedaly efektivně vypěstovat

Ø  kvalitní armádu a účinnou obranu proti vnějším nepřátelům garantovanou našim členstvím v koalici států sdružených ve Varšavské smlouvě,

Ø  vynikající školství postavené na učení Jana Amose Komenského, dokumentované nespornými výsledky našich studentů na mezinárodních soutěžích v řadě studentských a vědeckých oborů, zejména přírodních věd

Ø  funkční důchodový systém, založený na principu solidarity pracující generace s těmi, kteří se už na zasloužený odpočinek dostali. Tento systém byl státem garantovaný a umožnil každému důchodci prožívat klidné stáří i přesto, že jsme s ním nebyli zdaleka spokojeni.

Mohl bych pokračovat a byl bych rád, kdyby s těmito skutečnostmi rodiče a prarodiče

seznamovali své děti a vnuky, protože jsme měli být na co hrdí.

Nu a jak tomuto bohatému dědictví přistoupili naši popřevratoví bossové? Prvé řadě se postarali o to, aby získali postavení, které jim umožní realizovat jejich plány. K tomu jich většina prošla velmi efektivním školením především ve Spojených státech, které bylo zaměřeno především na umění vymývání mozků poctivým a důvěřivým občanům.

To absolvoval především V. Havel několikrát před převratem. Na jeho základě si osvojil taktiku použití lží, pravd a polopravd. Současně byla jeho pozornost zaměřena na výběr spolupracovníků a zrádců politiky KSČ. Zde sehrála významnou rozbíječskou roli především řada osobností naší kultury a mezi občany oblíbených herců, zpěváků a do té doby režimních patolízalů. Nebudu je jmenovat. Mnozí jsou dávno zapomenutí a mnozí své „umění“ prodávají za Jidášský groš. Celá řada jich plivá na předchozí režim, protože to mají ve své pracovní náplni a za peníze prodají i svou matku. Možná si ani neuvědomují svoji pokleslou společenskou a politickou morálku a snad se za ní ani nestydí.  Tím hůř pro naši kulturu a její historicky krásné pokrokové tradice.

Je jisté, že předchozí systém měl i své nedostatky. Většina občanů předpokládala. Že budou na základě Havlových lží odstraněny. Nepočítali s tím, že by mělo dojít k zásadnímu zavržení výstavby socialistické společnosti a tím doprovázeným změnám. Jaký však byl popřevratový průběh dění.

Havel předchozí režim hrubým způsobem dehonestoval a obklopil se lidmi, kteří ho v tom plně podporovali. Bylo vytvořeno tzv. „Občanské fórum“, do kterého nalezli nejenom známí disidenti, ale především flagrantní zrádci politiky KSČ, kteří dosud dlouhá léta čekali na svou příležitost, byli ukryti na významných stranických postech a bili se v prsa svou oddaností k oficiální politice. Vynikli především mnozí ti, kteří byli ukryti v prognostickém ústavu. Jedním z nejangažovanějších renegátů a zrádců KSČ byli pánové Václav Klaus a Vladimír Dlouhý, tehdejší předseda KSČ Prognostického ústavu a protekční boss, jehož otec byl předsedou Akademie věd. 

K dalším novodobým „bijcům“ komunistů byl režimní novinář Jan Ruml, který se podílel v padesátých létech na honech „nepřátel“ uvnitř strany a na stránkách Rudého práva neurvale požadoval „vykořenění“ vnitřních i vnějších nepřátel strany a tehdejšího režimu. Po převratu stál tento „bojovník za socialismus“ v čele bandy natěračů památného tanku T-34 na kterém přijeli sovětští hrdinové 9 května 1945 ráno osvobodit Prahu od Německých nacistů a pomoci krvácejícímu Pražskému povstání. Mezi další bezcharakterní novináře tehdy patřil i pan Dobrovský, pozdější ministr obrany a velvyslanec v Rusku.

Pánové Klaus a Dlouhý si naplánovali jednu z prvních zahraničních cest do Moskvy s cílem rozbít Radu vzájemné hospodářské pomoci. Skutečně jeden z prvořadých reakčních cílů a úkolů, popřevratové reakce, které zapříčinily narušení tradičně výhodných hospodářských styku s Ruskem a dalšími státy bývalé Varšavské smlouvy.

Tím se otevřely dveře nebývale rozsáhlým zlodějnám, defraudacím, únikům miliardových majetků do daňových rájů a jiných trestních a protizákonných praktik, ve kterých sehrála významnou roli Klausova taktika nazývaná „Zhasnutí světel“. Každý lump věděl, že po tmě v tomto pojetí se bude moci beztrestně rozkrádat nahromaděný majetek, který za 40 let budování socialismu pracující lidé republiky vytvořili.

Co nebylo rozkradeno Havlovými pohrobky doma, to bylo, za směšné ceny, prodáno do zahraničí podobným lumpům, jací se po převratu jako kobylky vyrojili u nás nebo tzv. strategickým partnerům, kteří zadarmo získali nedozírný majetek, prosperující továrny, zemědělskou půdu, banky a strategicky významné zásoby přírodního bohatství.

Během několika měsíců a prvních popřevratových let jsme ztratili banky, významné podniky těžkého průmyslu, utlumena nebo zrušena byla těžba rud, uhlí a jiných strategických surovin. Do rukou cizích zahraničních podnikatelů se dostaly vodovody a kanalizace, při čemž tupce nenapadlo, že jde o strategicky významnou oblast, bez které společnost nemůže existovat. To mělo za následek až násobné zvýšení cen pitné vody a všeho, co s její spotřebou souviselo.

Už bylo výše uvedeno, že jsme měli vybudováno dokonalé zemědělství, které dokázalo zabezpečit výživu národa vysoce kvalitními potravinami české produkce. Zato velmi demagogicky bylo spotřebitelům systematicky vtloukáno do hlavy, že stáli frontu na banány. To vedlo k tomu, že naši „obchodní odborníci“ nabídli lidem lacino v zahraničí nakupované jižní plody, za dopingové ceny a náhle jsme měli levnější banány jako brambory, jejichž cena se vyšplhala z jedné koruny na více než dvacet korun za kilogram.

Tato zločinecká politika uvolnila průchod hrubé demagogii a tvrzením, že si bez problémů můžeme nakoupit vše potřebné v zahraničí. To vedlo k rozsáhlému útlumu tradiční výroby masa, brambor obilovin a trojnásobnému snížení počtu pracovníků v zemědělství.  A důsledek? Prudké zdražení cen potravin, jehož konec jsme ještě nedohlédli, ale na který už jsme připravováni. Například cena másla, která stávala okolo osmi korun za 250 gramů, postupně vyrostla na 30 korun, nyní se už nakuje za šedesát a na konci roku má dosáhnou více než sto korun za 250 gramů, tedy 400 Kč/kg. To jsou skutečně lákavé perspektivy růstu životní úrovně, jako za války. Zdá se, že chudší rodiny už nebudou mazat dětem chléb „ani kunerolem, ale lojem“..

Vláda se bije v prsa, že životní úroveň stoupá díky nízkým cenám. Průměrné ceny podle údajů statistického úřadu skutečně poklesly. Zde však vláda zneužívá statistiku ve svůj prospěch. Známo je, že se ve statistice dají prezentovat pravdy, polopravdy, lži a vtom je prohnaná statistika. Pracujícím lidem, kteří mají podprůměrný příjem nepomůže, že jsou zlevněná auta, když si mohou koupit z bídou rozpadající se ojetinu z Německa. Nízké ceny zahraničního ovoce, když ceny základních potravin každodenní spotřeby jsou stále vysoké, cena energií, vodného a stočného se za uplynulá léta zvýšila o 1177%. Služby, např. odvoz odpadků, jsou vyšší téměř třikrát a mohl bych pokračovat. To jsou údaje Českého statistického úřadu a já věřím, že jsou pravdivé.

Problém je v tom, že je vláda v souladu se svou populistickou rétorikou utajuje a chlubí se navíc cizím peřím, v čemž vynikají především představitelé sociální demokracie zejména jejich volební lídři, Sobotka, Zaorálek, Chovanec, a další. Když člověk poslouchá jejich trapná vyjádření na otázky, které vesměs prorežimní redaktoři kladou, musí se divit. Hitem předvolebních slibů je jejich „odhodlání „ bojovat za vysoké mzdy. Když se jich ale redaktor zeptá, proč za ně nebojovali po celé období, kdy byli ve vládě a jejich vedení odpoví pan Zaorálek, (vedoucí lídr ČSSD) opravdu jako primitiv, že proto za celé období od posledních voleb nebyly podmínky, aniž by svůj rádoby argument podpořil nějakou pravdou.

V podobném duchu se vyjadřují i další demokratičtí bossové. Já na jejich místě bych se propadl hanbou. Osobně neznám pojem to nejde. Pokud jsem se setkal s požadavkem na řešení skutečně obtížného problému, se kterým jsem si nebyl z počátku rady, potom jsem si jej dokázal prostudovat, ujasnit a přesně definovat pojmy nebo se poučit od druhých.

Tito lidé jsou odpovědni za vedení státu ministerstev či velkých ekonomických celků či armády, ale nikdy nehledají efektivní cesty řešení ve prospěch společnosti. Předvolební kampaň vždy považují za metodu jak obelhat voliče a dostat se opět k dobře placeným korytům. Vůbec jim nevadí role „lhářů zlatoústých, za které je mnoho občanů považuje. Doufám, že voliči si to včas uvědomí a jejich partaj volit nebudou. Historie až na krátká časová období jenom potvrzuje, že tato strana, díky takovýmto exemplářům ve svém vedení potvrzuje poznatek, že má geneticky zakódovanou zradu na svých voličích. Uvědomíme si to už konečně v letošních volbách nebo dáme průchod jejich neschopnosti při řízení státu na další čtyři léta.  

Myslím si, že 4 roky vládnutí pod Sobotkovým vedením, je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby si každý občan dokázal vyhodnotit, co toto období přineslo nejen jemu ale celé republice. K tomu je samozřejmě potřeba vyhodnotit i předchozí období pravicových vlád. Myslím si, že už velmi hrubá analýza obou období a jejich srovnání přinese zajímavé poznatky, které by občané neměli ignorovat.       

Z výsledků předchozích voleb je naprosto zřejmé, že voliči prokázali spontánní odpor k antisociální politice předchozích pravicových vlád hulváta Topolánka a následně Nečasovy asociální politiky včetně neúnosných skandálů a vměšování jeho ředitelky sekretariátu vlády do vedení státu, které vedlo k enormnímu rozšíření korupční politiky, rozdávání tzv. trafik zrádným poslancům a ohrožování bezpečnosti státu. To vše způsobilo hlubokou vládní krizi, pádu Nečasovy vlády a uchopení moci sociální demokracií pod vedením Bohuslava Sobotky.

Na vlnách těchto skandálů se do popředí zájmu voličů dostalo do té doby celkem neznámé hnutí ANO, které využilo až demagogické politiky jejího vedoucího Babiše. Jenom málo chybělo, aby toto hnutí získalo vítězství v tehdejších volbách. Babiš si, jako jeden z největších miliardářů, na základě toho v povolebních tahanicích, vydobyl klíčové ministerstvo a stal se ministrem financí. Svými populistickými hesly si získal důvěru velké části občanů i těch, kteří k volbám ani nepřišli. Obě seskupení v rámci předvolební kampaně formulovaly celou řadu slibů, které následně nejen neplnily, ale vedly k celé řadě ve vedení státu zákulisní boje, které opět přerůstaly v postupně nesmiřitelné třenice na vládní úrovni, včetně vládních koalic a škodily celé ekonomice a sociálnímu systému.

Koho tedy volit nebo spíš nevolit?

Na základě svých dlouholetých zkušeností mohu voličům doporučit nevolit především zrádné a neschopné strany vládní koalice a pravicové strany, které za svých vlád dokázali zničit hospodářství a rozkrást krátce po převratu co se jenom dalo. Patří k nim zejména 

w  ODS a TOP 09 protože za jejich vládnutí tato strany zničily a nechali rozkrást nejvýznamnější podniky, zprivatizovat nemocnice, zničit důchodový systém rozdat banky zahraničním gigantům

w  KDU a ČSL za křesťanské restituce a katastrofální propad zemědělství, úpadek kultury, úzkou spolupráci se sudetoněmeckým landsmančaftem

w  ANO protože se významně prostřednictvím ministra obrany podílí na destrukci armády a předání její podstatné části pod velení Německých divizí

w  ČSSD za její zradu svých předvolebních slibů, bezzásadový postoj k církevním restitucím, za to, že za jejich vlády jsme byli zavlečeni do zločinecké organizace NATO, rektální politiku jejich představitelů vůči Evropské unii.

Doporučuji naopak našim voličům v každém případě přijít k volbám a vyjádřit své odhodlání změnit budoucnost ve svůj prospěch a volit nejlépe jednu z následujících stran.

w  Stranu přímé demokracie Tomia Okamury, protože má jasný program, prosazuje boj za přijetí všeobecného referenda, přímou trestní odpovědnost za škody způsobené neschopností politiků soudců a jiných činitelů a jejich plné úhradě těmi kteří je způsobili. Tato strana se nahlas dokáže distancovat od našeho členství v NATO a má věcné výhrady k našemu členství v Evropské unii.

w  KSČM protože má dlouhodobě ucelený program boje za práva občanů, kterému se nikdy v minulosti nezpronevěřila. Dává záruku, že za její účasti ve vládě by zásadově bojovala proti nezaměstnanosti, bezdomovectví, bojovala za státem garantovaný důchodový systém a další sociální práva občanů. Tato strana, se za celé popřevratové období na žádných zločinech jako je rozbití republiky, zničení tradičních výrobních odvětví, nárůstu kriminality, zhrubnutí lidské morálky a dalších zločinech ve společnosti nijak nepodílela. Naopak těmto zločinům či zlotřilostem svým jednáním a vystupováním jednoznačně zabraňovala

Já osobně nechci volit v anonymitě a budu volit KSČM, tak jako při každých předchozích volbách. Nemám se proč skrývat a vedu k tomu i svou rodinu. Vedení této strany mohu vytknout její neprůbojnost v předvolební kampani, která je poznamenaná tím, že byla dlouhá léta pravicovýmizrádci národa dehonestována a neměla možnost své postoje vyjadřovat a obhajovat v hromadných sdělovacích prostředcích. Proto by těžiště své agitačně propagační práce měla položit do základních organizací. V žádném případě by neměla být spokojena s deseti až třinácti procenty preferenčních hlasů, jinak se vystavuje reálnému nebezpečí propadu v následujících volbách.

Prof. Ing. Bohumil SVOBODA DrSc., 

Člen asociace Vojáci proti válce.

           

Existují odhady, že zhruba jen třetina lidí oceňuje svobodu a politickou demokracii jako hodnotu. Zbytek je schopen se za určitých okolností svobody vzdát. Je to správná úvaha, pokud jde o český národ?

K čemu je vám nikým neomezovaná svoboda pohybu, když nemáte peníze na zájezd ani k Balatonu? K čemu je vám svoboda slova, když nadávky na vládu a poslance nikdo neposlouchá? K čemu jsou vám vaše lidská práva, chcípáte-li pod mostem s neléčeným bércovým vředem? Je vynikající, že si můžeme koupit levné banány. Je zároveň šílené, jsou-li levné banány levnější než jablka nebo brambory. Je stejně šílené, nemá-li bohatý stát na uhrazení deseti tisíc školních obědů za děti, jejichž rodiče jsou buď chudí, nebo chudí a ještě nezodpovědní.

Květen 1917.