Vojáci proti válce také vedou boj proti výdajům na zbrojení

Vojáci proti válce také vedou boj proti výdajům na zbrojení

28 listopadu byl v HN otištěn velmi zajímavý článek Michala Rybína pod titulkem „Dialog o redukci zbrojních výdajů“. Píše o tom, že dialog na toto téma byl veden prestižním americkým deníkem New York Times 12. Listopadu tohoto roku se skupinou předních amerických vojenských odborníků a ekonomů, na tuto problematiku v čele s Lawrencem Korbem, který v letech 1981-85 byl náměstkem ministra obrany USA.

Z tohoto dialogu vyplývají naprosto věcné návrhy a doporučení, k nimž patří např. snížení arzenálu jaderných zbraní z 5000 na 311 kusů, což mimo jiné vyplývá z doporučení některých stratégů amerického letectva, zredukovat pozemní síly o 100 000 mužů na úroveň před 11.zářím 2001, snížit počty vojsk v Evropě z 80 na 20 000 osob a snížit počty letadlových lodí a stíhacích bombardérů o 25 %. Koordinátor projektu „Výstraha před jaderným zbrojením E: A: Aguilar navrhuje zastavení výstavby flotily nových jaderných ponorek a ušetřit tak 125 miliard dolarů, zrušit generální opravy zastaralé jaderné munice a ušetřit 80 miliard. Snížením nesmyslné počtu ponorkových střel a mezikontinentálních raket na 300 kusů by se ušetřilo 100 miliard dolarů.

Uvedený dialog odhaluje pouze fragment nesmyslných výdajů na zbrojení, kterým vláda USA eskaluje vojenské napětí ve světě a zatahuje do něj celou řadu svých satelitů. Na těchto diskusích je pozoruhodné ale to, že jim poskytují publicitu prestižní americké deníky, o čemž se mluvit v podmínkách naší republiky nedá. Smutné na tom navíc je, že těmto problémům věnuje mizivou publicitu náš levicový tisk Haló noviny. Uvedený článek M. Rybína zobrazuje rámcově ale naprosto věcně situaci v této oblasti ve Spojených státech.

Odborníci občanského sdružení „Vojáci proti válce“ disponují dostatkem argumentů a informací, které by našim občanům pomohly otevřít oči a pochopit jakou černou dírou v českých vládních penězovodech jsou nesmyslné a ničím nezdůvodněné výdaje na naši „obranu“, a v podstatě neexixtující armádu, která se už dávno zredukovala na žoldácké expediční sbory bojující za zájmy spojených států v řadě zemí. To, že výdaje na tuto bohulibou činnost jsou závratné, lze dokumentovat na několika málo příkladech.

Po převratu v r. 1989 byla naše armáda postupně „zredukována“. Pod rouškou reformy s využitím „Lustračního zákona“ došlo k rozsáhlým čistkám, které v historii naší armády nemají obdoby. Postupně byla omezena i základní služba a do r. 2004 byla v podstatě zrušena.  Po dokončení tzv. reformy mělo českou armádu tvořit zhruba 26 000 profesionálních vojáků a 9 000 civilních zaměstnanců. Tím naše armáda ztratila zcela svoji bojeschopnost a je na uvážení občanů, zda to byl důsledek neschopnosti nebo promyšleného zločinu. V každém případě si pravice připravila půdu pro hledání, ale hlavně zdůvodnění nezbytnosti nového „strategického“ partnera pro „zabezpečení obrany a bezpečnosti státu“. Už se nemluvilo o zrušení NATO ale o nezbytnosti vstupu ČR do tohoto zločineckého paktu. Tento záměr byl už dávno promyšlený za zády národa a bylo to v zájmu nejen české pravice a jejích popřevratových vlád od samého začátku ale i NATO. Už tato likvidační etapa si vyžádala náklady v řádu miliard Kč., které nebyly nikde publikovány a kterými se naše pravicové vlády nikdy nechlubí.

Členem NATO se ČR stala před dvanácti léty v r. 1999 a tím byla otevřena nová epocha ČR, kterou bylo přetvořeno i poslání armády. Počátek „nové etapy“ se ve skutečnosti datuje mnohem dříve a to vysláním naší protichemické jednotky do Kuvajtu v r. 1990. Ve prospěch američanů v tzv „Osvobozovací operaci“.

 Od r. 1990 prošlo těmito válečnými misemi, pod taktovkou NATO v čele s USA, celkově 24171 českých vojáků a je třeba zdůrazni, že všechny vojenské mise jsou placeny z daní českých občanů a ne  Americkými válečnými zločinci v jejichž prospěch se uskutečňují. Všechny výdaje byly a jsou schvalovány vládami a parlamentem, který si naivní národ volí jedenkrát za 4 roky ale který své sliby a vůli národa mezi volbami neplní.

 Výdaje „na obranu“  ve státním  rozpočtu byly v r.1993  24 miliard (mld) Kč.  Do  roku 1998 se každoročně zvyšovaly v průměru o 2 mld. a v r. 1998 dosáhly výše 34,06 mld.Kč.

Roku 1999 jsme se stali členy NATO a tím okamžikem se výdaje na obranu skokově zvýšily o více než10 mld. (tj. téměř o 30%),  takže v roce 2000 dosáhly hodnoty 44,9mld Kč. (V tomto finančně zlomovém roce pro nás NATO  nemohlo nic udělat i kdyby to bylo třeba, ale náklady se nám  zvýšily asi jenom za slib, že naše obrana bude zajištěna.)

Na této výši se náklady na obranu  nezastavily, jak by se dalo očekávat, ale naopak se do letošního roku zvýšily o dalších více než 10 mld. Kč. V těchto nákladech není započten finanční příspěvek do NATO v každoroční průměrné výši 365 milionů Kč a to je za posledních 10 let více než 3,65 mld. Statistickou analýzou nákladů na obranu by se dalo dokázat, že vstup do NATO naši republiku stál za posledních 10 let zhruba 23 – 25  miliard korun nad běžný rozpočet pro armádu. To není demagogie. Stačí se podívat podrobněji na toky peněz a pokusit se vyčíslit kolik stojí vojenská dobrodružství, do kterých jsme byli zatažení.

            Vládou je prostřednictvím sdělovacích prostředků zdůrazňováno, že výdaje na vojenské zahraniční mise jdou z rozpočtu Ministerstva obrany, jakoby se to občanů vlastně netýkalo. Nikdy žádná vláda neuvede, že všechny vojenské zahraniční mise neřeší obranu vlasti a že všechny jsou vedeny v zájmu USA. Náklady na ně však jdou na vrub občanů České republiky a každoročně na ně vynakládali v průměru více než 8 miliard korun. Uvedené údaje vyplývají ze statistických dobře skrytých  údajů na http:// www.army.cz/

Domníváte se občané, že tato politika je ve vašem zájmu?  Nebylo by účelnější těmito penězi přispět  na  výstavbu bytů, zdravotní  zabezpečení, školství, vědu nebo důchody?

                                                                  Plk. v.v. Prof. Ing. Bohumil Svoboda DrSc.

Opatov 4. 12. 2011.