K polemice pana PhDr. Ivo Rušáka

 

K polemice pana PhDr. Ivo Rušáka, ze dne   23. 08. 2016, k mému článku publikovanému pod titulem Bombardéry, bitevníky, tankery…

Podle mého názoru nejde o polemiku, ale svým obsahem o problematickou recenzi mně vzdáleného článku.

Domnívám se, pane doktore, že jste nepochopil účel a cíl mého článku. (Tím vás nechci podezřívat, že jste jej snad pochopit nechtěl.) Chtěl jsem především upozornit na nebezpečí takových cvičení a především na nehoráznou americkou provokaci vůči Rusku, ke které se naše vláda v rozporu s platnými zákony připojila tím, že toto cvičení povolila. Co všechno je a bylo již mnohokrát dříve porušováno naší současnou a dřívějšími vládami je možno si přečíst i v otevřeném dopise vládě ČR, který ji zaslala Iniciativa Ne základnám dne 22. 8. 2016, se kterým plně souhlasím a pod nějž bych se také podepsal. Chci vás ujistit, že vím o tom, že podobná cvičení organizují Američané pod firmou NATO každoročně i v jiných státech, což je věcí vlád a lidu těchto zemí. Proto jsem se obrátil touto cestou na naše občany a ne na vlády jiných států a jejich lid, aby si jich co nejvíce uvědomilo, do čeho nás naše popřevratové vlády systematicky zatahují.

Vy sám vyjadřujete ve čtyřech bodech souhlas s tím, že je třeba opět odhodlaně bojovat za mír atd. To vás bezesporu ctí. Je to konečně názor více než dvou třetin našich spoluobčanů. Souhlasit s tím pasivně je podle mého názoru málo. Považuji za vlasteneckou povinnost každého erudovaného člověka, aby své názory sdělil co nejširšímu okruhu občanů.   Vy byste jistě mohl účinněji využít své filozofské erudice, podnikatelských aktivit v oblasti organizace, řízení a překladatelské činnosti. Jako filozof byste snad pomohl najít způsob, jak sjednotit úsilí celé řady subjektů k mnohem účinnějšímu boji za mír. Jako tlumočník a překladatel máte beze sporu mnohem více informací o mírotvorném úsilí řady zahraničních osobností, včetně nositelů Nobelovy ceny za mír, které však naše sdělovací prostředky filtrují, překrucují a nestydatě lžou, aby se pravda mezi naše občany nedostala. V tom vidím také svoji úlohu jako drobného kamínku složité mozaiky, ze kterých se zatím nevýrazná a navíc utajovaná fronta bojovníků v boji za mír, proti NATO a válce skládá.

Je škoda, že místo toho abyste jasně zdůraznil svůj postoj, k této pro národ životně důležité problematice, zdůrazňujete moji nevědomost o cvičeních v jiných státech, což vám promíjím. Navíc rozebíráte a zdůrazňujete základní pravdy o tom, že každý národ pro zajištění své bezpečnosti potřebuje mít spojence. Já dodávám; ano a potřebuje je i Rusko i Čína. Myslím si, že bychom i my měli usilovat o spojenectví se silným a spolehlivým partnerem. Za takového však nepovažuji NATO ani západní velmoci jako je Francie, Itálie, Anglie a už vůbec ne USA, která řídí tuto největší zločineckou organizaci. Že tato věta obsahuje zhuštěnou pravdu, vy jako historik, nesporně víte. Takoví „spojenci“ nás zradí kdykoliv to bude vyhovovat jejich ekonomickým, finančním a z toho plynoucím dobyvačným zájmům. Stačí jenom připomenout Mnichov, 2. Světovou válku i období studené války.

V roce 1968 nás okupovala vojska Varšavské smlouvy, ale Američané ji tehdejším Ruským vládcům odsouhlasili. Postavila se za nás otevřeně pouze Jugoslávie, ale proti ní na oplátku naši tehdejší vládci odsouhlasili Američanům barbarské „Humanitární bombardování“. To snad nepotřebuje žádného komentáře. Abych nebyl podezříván z ubohého populismu jako to dělá třeba pan Sobotka, který loni prohlásil, že v Brně 21. srpna 1968 došlo k rozsáhlému masakru. Přitom přiznal, že tehdy v srpnu v Brně vůbec nebyl. (Pravděpodobně byl doma zalezlý jak sysel.) Já jsem v tom Brně tehdy byl, ale žádného masakru jsem svědkem nebyl. Je mi velice líto, jak jsem se později dověděl, že tam tehdy zahynulo kolem deseti českých občanů.  Na Vojenské akademii jsem tehdy zorganizoval shromáždění asi dvou set studentů prvního ročníku a byl jsem jimi pověřen napsáním ostré protestní petice proti násilné okupaci naší vlasti, kterou toto shromáždění jednomyslně schválilo. Tuto petici jsme spolu s jedním kolegou odvezli na brněnské letiště do štábu okupačních vojsk a jeho veliteli generálu Petrovovi. (Doufám, že jsem se nezmýlil a uvedl správné jméno). Ten ji odmítl přijat a tak jsme ji předali funkcionářům krajského výboru KSČ. Náš postoj byl tehdy zveřejněn v tisku a rozhlase. Kopii tohoto protestu mám ještě někde uloženou. Hovořil jsem s několika vysokými ruskými důstojníky letectva a ti nevěděli co se vlastně děje. Svoji přítomnost s lítostí zdůvodnili obligátním „rozkaz je rozkaz“. Zatčen jsem tam nebyl, ani jsem za to nebyl později nijak trestán, přestože jsem tuto skutečnost uvedl ve všech tehdy následných pohovorech. Byl jsem si vědom, že můj postoj pro mne mohl být nebezpečný.

Pane doktore, zajímá mně, v čem Vám konkrétně připadá text mého článku „podivný“, jak ve své “polemice“ uvádíte. Tento pojem jsem ve svých odborných a vědeckotechnických pracích nepoužíval a proto mně zajímá, co pod ním myslíte vy jako filozof. Projevujete také údiv nad tím, „jakoby autor neznal základy vojenské letecké terminologie“.  Tak to je pro mne více než úsměvné. Především v tomto článku jsem nepovažoval za účelné „oslňovat“ nikoho ani „filozofy“ žádnými odbornými leteckými termíny. Účel článku jsem vysvětlil. Nepovažoval jsem ani za účelné uvádět, že za mnou je více než čtyřicet let praxe u letectva od základní funkce technika letadel přes řídící funkce leteckého provozu na úrovni leteckého útvaru, až po pedagogické funkce od asistenta až po několikaleté působení ve funkci vedoucího katedry provozu a oprav a v závěru mého pedagogického působení ve funkci prorektora pro učební činnost na vysoké vojenské letecké škole v Košicích. Jako odborný asistent a docent jsem přednášel na Vojenské technické akademii v Káhiře předměty provoz a opravy letadel. Velení této akademie mne mimo jiné pověřovalo také přednáškami v odborných post-graduálních kurzech vysokých důstojníků egyptské armády. Vysokoškolské texty, skripta a odborné články jsem psal nejen česky ale přímo anglicky, rusky, slovensky a to podle požadavku „zákazníka“. Výsledky své odborné a vědecké práce jsem svými přednáškami prezentoval na vědeckých sympoziích nejen v ČSSR ale i v Anglii a Moskvě. Ještě i teď se vám zdá, že „jako bych“ neznal základy vojenské letecké terminologie? Dovoluji si tvrdit, že tuto terminologii ovládám velmi dobře a to v několika jazycích. Pokud byste se vy ve svých dílech a překladech setkal snad i s vojenskou leteckou „hantýrkou“, mohl bych Vám řadu takových pojmů pomoci pochopit. Pro Vás je to asi podivné i proto, že snad máte pochybnosti o mém autorství tohoto článku. Píšete, že jste četl totožné články od někoho podepsaného za vojáky proti válce, kde mé jméno vůbec uvedeno nebylo. Ano, došlo k takovému omylu a redakce se mi za to omluvila, chybu okamžitě napravila a já nemám důvod z toho dělat problém. Jestli tím chcete zpochybnit moje autorství i mé pedagogické a akademické funkce nebo dokonce snížit úroveň Vysoké vojenské letecké školy, potom Vás ujišťuji, že na jejím vedení se podíleli mimořádní vynikající odborníci z letecké praxe, vysocí velitelé a mezi jejich zástupci – prorektory byli tak jako já profesoři a doktoři věd, podobně jako na odborných katedrách. Proto také škola produkovala jedny z nejlepších pilotů a leteckých specialistů na světě a vynikající velitele leteckých útvarů svazů a svazků včetně funkce velitelů letectva a jejich zástupců. Já osobně jsem hrdý na to, že jsem nemalou měrou přispěl k jejich odborné přípravě.

Na závěr prohlašuji, že jsem autorem tohoto článku a stojím si za ním i svým podpisem. Vyjadřuji tím své přesvědčení a ke svému podpisu jsem připojil i své tituly ne proto, že bych jimi chtěl někoho oslňovat, ale proto, abych i řadě dalších vysokoškolských pedagogů a vědců pomohl vystoupit z anonymity a postavit je do čela v boji za naši bezpečnost a život v míru.

29. 08. 2016.                                                                                                 Prof. Ing. B. Svoboda, DrSc.